Karel Martiník: O zdraví a nemoci v 21. století

Během svátků si všichni přejeme „…hlavně hodně zdraví…“. S novým rokem se pak často zamýšlíme nad svojí životosprávou. Přinášíme vám rozhovor s prof. MUDr. Karlem Martiníkem, DrSc. z Institutu zdraví z Hradce Králové, který má zdraví a životosprávu přímo v popisu práce.

APO: Jezdíte často na kongresy jak tady v ČR tak do zahraničí. Jaká informace z těchto setkání Vás v poslední době zaujala?
KM: Informací, které mně v poslední době zaujaly je mnoho, ale přiblížím vám několik hlavních směrů, kterými se současná medicína zaobírá. Normální člověk, který nemůže sledovat zásadní vědecké poznatky, by měl vědět, že nemocnost tohoto století bude jiná. Minulé století bylo umíráním na infarkty srdce, cévní mozkové příhody a nádory. Tyto nemoci vznikly jednak jako následek důsledného zanedbání vyhledávání a léčení rizikových faktorů, jako je třeba vysoký krevní tlak, cukrovka nebo porucha tuků. Toto vše již ale umíme v běžném životě monitorovat a léčit, nebo alespoň odstranit jejich následky. K lékařským prioritám 21. století patří především vyhledávání genetických vad v metabolických cestách. Týká se to hlavně rodin s výskytem předčasných ateromatózních změn a náhlých úmrtí. Abych to vysvětlil: za smrt čtyřicátníků nemůže máslo ani sádlo, ale jejich genetická výbava. V tomto středním věku prostě umírají jedinci, kteří neumí odbourávat a spalovat tuky. Cholesterol, který se fyziologicky tvoří v játrech, se pak hromadí v cévách na predilekčních místech, jako je srdce nebo mozek. Člověk pak náhle zemře v důsledku akutního uzávěru tepen, nebo ho postihne například chronické onemocnění, které známe pod pojmem ischemická choroba srdeční. Lékaři se musí rovněž zaměřit na rodiny s výskytem nádorových onemocnění, jako jsou například nádory prsů, prostaty, tlustého střeva. Důležité je i sledování rodin s psychickými a psychiatrickými problémy s vazbou na genetiku.

Ukazuje se, že současné století bude stoletím degenerativních onemocnění především centrální nervové soustavy. Mluvím teď o nemocech jako je třeba Alzheimerova nemoc, Amylotrofická laterální sklerosa, Huntingova choroba, Balóova koncentrická skleróza nebo třeba Parkinsonova nemoc. Velkým problémem současnosti je pak nárůst roztroušené sklerózy, což je autoimunitní onemocnění, kdy tělo omylem označí části vlastních neuronů jako cizí tkáň a následně organizmus napadne sám sebe, svůj mozek a míchu. Toto onemocnění je dvakrát častější u žen a vzniká na genetickém podkladě při kontaktu s infekcí, přičemž se předpokládá i vliv dalších zevních faktorů jako je například stres.

Měli bychom si také uvědomit, že významným milníkem vzniku dalších onemocnění je necílené podávání antibiotik, což má za následek vznik rezistence mikroorganizmů. Dostáváme se tak do situace, kdy nezabírají běžná antibiotika např. na močové cesty, plicní infekce, tedy na doslova běžné nemoci. Dalším problémem je, že na viry nemáme mnoho léků, přičemž existující bakterie si již zvykly na podávání antibiotik. Bakterie a viry spolu vytvořily jiné formy svého života a ochrany, které jsou podobné virům, a zároveň jsou podobné bakteriím. Tyto formy se dostanou do informačního centra lidské buňky, kde jsou chráněny před působením antibiotik. A aby toho nebylo málo, začnou využívat hostitelskou buňku k tvorbě svých potomků. Dokonce v nouzi vytvoří vlastní formu, která vlastně nežije, a jež se nazývá spora. Tato podoba dovoluje přežití jakýchkoliv stavů zevních podmínek. Spora klidně přežije několik stovek let, a probudí se, když je teprve vhodný čas. Proto zaznamenáváme v dnešní době extrémní nárůst Borreliových a Chlamydiových infekcí, které zvyšují nemocnost a invalidizují nemocné. Borrelie i Chlamydie jsou dokonale přizpůsobeny pro život v těle svých hostitelů svým úzkým, protáhlým tvarem a pohyblivostí pronikají do hloubi tkání, umějí proměňovat svůj povrch, a tak se skrývají před imunitním systémem svého hostitele. Navíc, díky své schopnosti v nepříznivých podmínkách vytvořit spící, odolnou, kulovitou formu bez buněčné stěny, přežijí v úkrytu těžké časy až do doby, kdy se mohou znovu proměnit ve spirochety a začít se zase množit.


APO: Cévní mozková příhoda je strašák mnoha lidí. Jestliže vím, že máme toto onemocnění v rodině, jak se mám chovat, abych se tohoto onemocnění vyvarovala?
KM: Cévní mozková příhoda vzniká jako následek poškození mozkové cévy. Ta vzniká jednak v rámci neléčení onemocnění, které se týká poruchy odbourávání tuků. Je třeba si uvědomit, že tento tuk nesouvisí s tukem, který jíme, ale je to o tom, že právě tuk neumíme odbourat. Druhým faktorem je neléčený vysoký krevní tlak. Cévní mozková příhoda se pak manifestuje při neřízených emocích, extrémním stresu, těžké práci a svoji roli hraje i nadměrné solení. Zjednodušeně lze říci, že člověk, který neumí relaxovat, odpočívat, vážit si svého života, dává velkou možnost vzniku tomuto onemocnění. Dalším faktorem, který se podílí na vzniku cévní mozkové příhody, je porucha srážlivosti krve, která může být dědičná. Doporučení každý z nás zná. Typickou vlastností lidí ale je, že si myslí, že tyto návrhy nepatří právě jim, ale není tomu tak. Každý by se měl zamyslet nad tím kolik solí, místo soli používat náhražky, kde místo NaCl je KCl. Ale v praxi tento faktor těžko ovlivníme. Maximálně si můžeme odstranit sůl z rohlíku, nejíst uzené maso, nebo si koupíme pokrm, do kterého nebyla přidána sůl. Musím ale podotknout, že zapomínáme na jednu důležitou věc, a tou je relaxace. Jogíni nedosahují svých 110 let díky tomu, že mají jen speciální stravu, ale umí především meditovat, relaxovat, otevřít srdíčko, poradit a pomoc nezištně komukoliv, odpouštět, vyrovnat vztahy s okolím, se svojí historií, kolektivem a okolím. Měli bychom si z nich vzít příklad a naučit se to od nich. Vždyť i naši odborníci, kteří pracují s duší, to doporučují.

APO: A co sport?
KM: Chtěl bych upozornit na skutečnost, že někdy jsou pohybové aktivity doporučovány absolutně nesmyslně. Běhání na maximální výkon sice udělá u mladého nebo zdatného jedince perfektní fyzickou kondici, odstraní stresové hormony, ale vůbec nemusí být prospěšné u určitých skupin a v některých věkových kategoriích. Skandinávské studie ukázaly, že chůze je prospěšnější než běh. A konkrétní doporučení? Hovoříme o lipolytické, protiaterogenní, protisklerotické tepové frekvenci, tedy o té, která je prospěšná pro naše zdraví, pak pro individuální výpočet použijeme vzorec: 220 tepů mínus věk a z toho 65 % je ideální tep při sportu, respektive při chůzi. Platí, že délka pohybu musí mít pozvolný nárůst. Prvních čtrnáct dnů stačí denně chůze delší jak 45 minut, pak můžeme zvolnit na sportování každý druhý den po dobu dalších tří týdnů. K udržení váhy a kondice pak bude stačit chůze o uvedené tepové frekvenci třikrát až čtyřikrát týdně. Musím upozornit, že častost cvičení v týdnu je individuální, umíme ji u každého jedince přesně změřit.

 

APO: Znám několik žen, které trpí onemocněním štítné žlázy. Často se říká, že byl zaznamenán nárůst onemocnění tohoto orgánu po Černobylu. Jaký je Váš názor?
KM: Postižení štítné žlázy, jak nedostatečná tak nadměrná funkce štítné žlázy, je autoimunní onemocnění. Když je dítě v těle maminky, tak v třetím měsíci dítě nerozpozná svou vlastní štítnou žlázu a začne ji postupně napadat. V dospívání pak začne tvorba hormonu této žlázy selhávat a musíme jí léčit. Onemocnění štítné žlázy jsou po diabetu druhou nejčastější endokrinní chorobou. Nejsou li funkční poruchy štítné žlázy léčeny, mohou mít závažné klinické důsledky především v těhotenství pro plod matky. S další klinickou situací, s níž se lékaři často setkávají, jsou pacienti se zvětšenou štítnou žlázou, tzv. strumou a zde stačí podávat jod. Nádory v dané lokalitě jsou ve výskytu v menší frekvenci.

Epidemiologie neinfekčních onemocnění u štítné žlázy, tedy zvýšeného výskytu uvedených nemocí po určité ekologické katastrofě, havárii, lze předpokládat, především v ČR, díky akutní expozici, ale zejména pro konzumaci hub, které umí dlouhodobě udržovat radioaktivitu. Důkaz, který by potvrdil vztah mezi výskytem uvedených nemocí a zvýšenou radioaktivitou po Černobylu, je velmi složitý vědecký problém. Bohužel nebyly uvolněny žádné ekonomické mechanizmy, které by tento vztah mohly dokázat.

 

APO: V televizi nedávno běžel pořad „Jste to, co jíte“. Sledoval jste ho? Jaký je Váš názor na metody, které zde používají?
KM:
Na televizi se zásadně nedívám, a když tak na určitý odladěný žánrový a odborný profil. Pořad, který je sponzorovaný určitou firmou, vedeny inženýrem přes zemědělství a neodborníkem ve fyziologii a v medicíně, metabolickými laiky, kteří si neváží jídla a házejí je do koše, ti nepatři nejen do televize, ale nemají místo ani v naší společnosti. Takové hlouposti, které najdete v různých médiích, ukazují, že tito pseudoodborníci neví ani co je to specificko-dynamický účinek, což znají děti v páté třídě základní školy. Nemohu a nechci tuto problematiku komentovat. To je etika povolání. Toto vysílání by měl vést prof. MUDr. Hainer, prim. MUDr. Sucharda, prof. MUDr. Svačina, prof. MUDr. Anděl nebo zakladatel metabolické péče v Evropě a ve světě prof. MUDr. Zadák. Pořad by pak měl opravdový úspěch v zlepšení zdravotního stavu naší populace a možná bychom pak nebyli na prvním místě v nádoru tlustého střeva na světě s trendem stálého navyšování.

 

APO: Lidé se dožívají stále vyššího věku a s tím souvisí i demence. Jaká je její prevence?
KM:
Kdybych to věděl, tak jsem nositelem Nobelovy ceny! Víme, že je to autoimunní onemocnění, kdy je podceněna prevence v období těhotenství, genetická depistáž, vliv chronických infekcí a stresu. To, že tato choroba vznikne ve stáří, neznamená, že se jedná o onemocnění vzniklé najednou ve vyšším věku. Jeho základ byl již bohužel založen v těle matky při vývoji plodu.

 

APO: O cukru se říká, že je to novodobý zabiják. Můžete objasnit proč?
KM:
Řepný cukr, jako energetický zdroj, je zde celkem nedávno. Pocházím z vesnice, patřím mezi starší generaci, a pamatuji si, že během dětství jsme ještě sladili nikoliv cukrem, ale medem a jen někdy sirupem z řepy. Cukr je geneticky neznámý a nový zdroj rychlé energie a někteří lidé s ním neumí hospodařit. Ve střevě mají větší množství míst ke vstřebávání cukru (tzv. glukosidáz), a proto vstřebají více energie a jsou obéznější než jiní, kteří mají těchto vstřebávajících míst podstatně méně. Poznáme to sami. Někdo sní čerstvý chleba a je výrobník plynů a druhý nikoli a je proto i hubený. Druhý faktor, proč u některých lidí jednoduchý cukr – glukóza působí negativně a ovlivňuje nemocnost je ten, že cukr je po podání tělu jakousi informací. Tato vstřebaná glukóza do krve vyplaví z pankreatu insulin, který má zastavit tvorbu jaterní glukózy ze zásob tuku. A když játra tento impuls nezaregistrují, tak máme dvojí zdroj energie – z jídla i z jater. Nadbytečná energie se pak ukládá do tukových rezerv.

 

APO: Počet diabetiků stále roste. Proč tomu tak je? Jaký je Váš názor?
KM:
Řekl bych, že na vině jsou jednak statistické dotazníky, které lékaři každoročně vyplňuji, a kde se uvádí čárky, nikoliv rodná čísla. V praxi to vypadá tak, že pana Nováka, který je diabetik, zaeviduje obvodní lékař do statistického dotazníku. Ale pan Novák chodí i k internistovi, který ho rovněž zaeviduje. Ale to nic není, pán Novák chodí dále na kardiologii, kde je ve statistice opět uveden! Pak samozřejmě chodí k svému diabetologovi, na neurologii, k očnímu lékaři… Druhým problém souvisejícím s cukrovkou jsou firmy, které poskytují diabetikům nevhodné dietní pokrmy. Cukrovkáři by se měli stravovat podle glykemického indexu, u nás se ale stále drží tzv. chlebová dieta, která používá chlebovou jednotku, jež byla stanovena před druhou světovou válkou.

 

Prof. MUDr. Karel Martiník DrSc. pracuje v Institutu zdraví v Hradci Králové a je vedoucí interní ambulance pro metabolická onemocnění a poruchy výživy. Působí rovněž jako vědecký pracovník, vysokoškolský učitel a lékař. Jeho doménou je aplikovaná fyziologie a oblast metabolizmu a výživy.

 

Děkuji za rozhovor.

 

Mgr. Jana Hrdá

 

Komentáře nejsou povoleny.